Zakládáme kompost

Jak se můžeme dočíst v encyklopediích, kompost se skládá ze stabilizovaných organických látek a rostlinných živin. Vzniká řízeným biologickým rozkladem směsi skládající se hlavně z rostlinných zbytků, která má deklarované kvalitativní znaky. Jinak řečeno, je to rozložený biologický odpad z našich zahrad i domácností.

Pokud máme na zahradě kompost, máme po ruce stálý přísun velice potřebných a prospěšných organických látek pro výživu našich rostlin. A jeho výroba nás nic nestojí! Jen tam uložíme biologicky rozložitelný odpad ze zahrady a domácnosti a za nějakou dobu prostě počkáme. Poradíme, jak takový správný kompost založit. A co tam ukládat, aby výsledný produkt byl kvalitní a pro rostliny „chutný“!

Správné založení a umístění

Stanoviště pro kompost vybíráme v místech, která jsou v dostatečně vzdálená od relaxačních a okrasných částí zahrad. Od teras, altánů, okrasných jezírek a okrasných záhonů. Je možné ho také ukrýt šikovně umístěnými keři nebo živými ploty. Nesmíme zapomenout, že kompost nesmí vyschnout. Patří tedy spíš do stinného, vlhčího místa zahrady. Pokud je hodně suché počasí, je potřeba ho občas i zalít.

Velikost zvolíme podle toho, kolik budeme ukládat odpadu. Výšku naplánujeme do maximálně 1,5 metru. Šířku nejvíce 2 metry, abychom mohli s materiálem dobře manipulovat. Je potřeba myslet na to, že asi po půl roce je potřeba kompost přehazovat. Po uplynutí této doby by měl být „zralý“. Jednotlivé vrstvy materiálu by měly mít asi 15 centimetrů. Větší rostlinné části je potřeba rozsekat či nadrtit!

 

Co na kompost ukládáme

–       trávu, listí, jehličí, větvičky, plevel, mech

–       popel (ze dřeva!), kůru, piliny

–       zeminu, písek, omítku (drcenou!)

–       zeleninové a ovocné zbytky

–       vaječné skořápky, kávovou sedlinu

–       trus domácích mazlíčků

 

Co do něj nepatří

–       materiály ošetřené chemicky

–       rostlinný materiál napadený chorobami

–       textil z umělých vláken

–       chlupy zvířat

–       materiál z plastu, skla a kovu

–       lesklý papír (časopisy, letáky)

–       příliš velké dřevěné kusy

 

Pamatujeme vždy na to, že kompost není popelnice!

Číst dále

Které si spolu rozumí?

Jak tedy postupovat při výběru „osazenstva“? Víte, jakédruhy zvolit, aby pro něbylo společnésoužitíprospěšné, aby jste vytvořili ekosystém, kde zeleninu chráníbylinky a květiny lákajícísvou barvou a vůněmi přirozenénepřátele škůdců? Poradíme vám, jak na to.
 

Společně je jim dobře

Společným pěstováním vhodných rostlin se spouštíužitečnéchemicképochody. Ty vedou k tomu, že se rostliny vzájemněpodporujív růstu a chráníse před chorobami a škůdci. Bylinky vylučujívůně. Ty ovšem nemusívonět některým škůdcům. K tomuto účelu jsou vhodnénapříklad aromatickámáta, levandule, tymián, estragon nebo rozmarýn. Jejich nasazením mezi zeleninu odpudíte škůdce a vyhnete se použitípesticidůči herbicidů. Pro půdu potřebnéhnojivo můžete takézískat z některých rostlin, zajistíjejíobohacenío dusík. K tomu jsou vhodnénapříklad fazole. Některérostlinky zase mohou sloužit jako takové„lapače“škodlivého hmyzu. Například heřmánek lákámšice.
 

Harmonické soužití

Aromatickébylinky, kterézaháníslimáky sázejte k salátu. K okyselenípůdy, kterésvědčítřeba kanadským borůvkám je dobrévysadit na jejich stanovištěmenšíborovičku. Brokolici a zelípomáhározmarýn. Chráníje před škůdcem květilkou zelnou, postrachem mnoha zahrádkářů. Fazole se doporučujípěstovat s mrkví, dodávajído půdy pro ni nezbytnýdusík. Před škůdcem merulímrkvovou chránímrkev, pokud je v jejíblízkosti na záhonu cibule, majoránka nebo rozmarýn.
 

Hodně vůně, méně mušek

Tak třeba petržel umístěte blízko rajčat, ředkviček či fazolí. Tymián zase pomáháodpudit obtížnémušky od rajčat, růžičkovékapusty a zelí. Estragon je výrazným přírodním repelentem pro většinu druhůzeleniny. Kopr je dobrýtakék zelenině, jeho semínka jsou schopna uchytit se takřka všude. Heřmánek skvěle doplňuje aromatickébyliny, u nichžpodporuje tvorbu esenciálních olejů.
 

Květiny

Slunečnice vytvářejístinnémísto pro saláty, kterépři umístěnína místěméněchráněném před slunečními paprsky jdou rychle do květu. Měsíček lékařskýzasazenýmezi zeleninu lákávčely a motýly. Kvete skoro celou sezónu. Zabere takémísto, kteréby na záhonu obsadil zcela určitěplevel. Krásnéoranžovékvěty můžete usušit a použít na přípravu výborného zdravého čaje.

Číst dále

Ohrožená plachá šelma nebo vlkodlak?

Proč nejsou vlci u lidí příliš oblíbeni? Jen tím, že se jedná o zvířata divoká, to určitě nebude. Jiná divoká zvířata jsou celkem oblíbená (i když sami bychom je „tváří v tvář“ v divočině asi potkat nechtěli). Třeba takový medvěd, slon nebo třeba gorila. Přitom v přírodě plaší vlci patří (především kvůli lidem) také mezi ohrožené druhy zvířat .


K nám se začali pomalu vracet před pár lety. A to po velice dlouhé době. Posledního předtím zastřelili na Šumavě v roce 1874. Jejich návrat odhalily fotopasti, ale přesný počet jedinců není zoologům znám. Místa v lesích by tu měli zatím dost. Vlčí smečka obvykle dle odborníků „zabere“ teritorium 250 čtverečních kilometrů. Třeba na Šumavu by se vešly tři, ale prostor by byl samozřejmě i v dalších lokalitách (např. Beskydy, lesy na severu a východu Čech).

Smečka vlků je velice dobře organizované společenství. Každý jedinec zde má svou roli. Vůdcem je vlčí pár „alfa“. Ten má také na starosti rozmnožování. Vlci na pozici „beta“ jsou obránci smečky, „gamy“ a další loví a pečují o mláďata. Velice zajímavou úlohu mají vlci, kteří jsou tzv. „omegy“. Ti smečku baví (šaškují). Uvolňují tak napětí a předchází se tím „hádkám a rvačkám“ v rodině. Ke smečce se někdy připojí i jedinci nepříbuzní. Někteří členové rodinky občas zase odchází a žijí nějakou dobu sami či v osamělých párech. Nejčastějším počtem vlků ve smečce je dle odborníků 5 až 11. Ale mohou být i smečky složené z padesáti jedinců.

Vlci byli lidmi odpradávna obdivováni i nenáviděni. V Evropě je uctívali staří Germáni i Slovani. Postupně, s rozvojem „západní“ civilizace, začaly tyto šelmy být stále častěji nenáviděny a vybíjeny. Byly zařazeny do skupiny tzv. „zvířat zlých“, až krvelačných a ďábelských. Přispěla k tomu značně i mnohá literární a filmová díla, kde vystupovali vlkodlaci.

Číst dále