Pokud se zpozdí let, je to nepříjemné. Především pro pasažéry, kteří chtěli nebo měli někde být a ne z vlastní vůle nebyli a nejsou. A proto přišli mocní z našich končin s vlastně naprosto logickou regulací EC 261/2004. Regulací, jež předepisuje dopravcům, kteří se proviní nadměrným zpožděním svého letu, povinnost zaplatit svým pasažérům za zpoždění letu kompenzace. A to nemalé.
Zmíněná regulace se týká leteckých společností zemí Evropské unie, Norska, Švýcarska a Islandu, stejně jako dalších leteckých společností, provozujících lety v tomto prostoru nebo směrem z tohoto prostoru ven. Jakmile tedy někdo využije jejich služeb, může si být jist, že bude mít nárok na přesně stanovené finanční odškodnění v případě, že se vinou dopravce nedostane do cíle v adekvátním čase.
A v tom je do jisté míry pomyslný kámen úrazu. V tom, že se finančně odškodňuje pouze tehdy, je-li na vině dopravce. Protože při okolnostech, jež tento ovlivnit nedokáže, jako je nepřízeň počasí, přírodní katastrofa, bezpečnostní situace, stávka zaměstnanců třetí strany nebo omezení letového provozu, odškodňovat nemusí.
A pokud tedy zpoždění zaviní, nejednou se na ony na něm nezávislé okolnosti alespoň pokouší vymlouvat. Respektive odmítá komunikovat a doufá, že nebude nakonec muset platit, že to poškození nakonec vzdají.
A co mohou lidé v takové situaci dělat? Když se s nimi vinný dopravce nechce dohodnout?
Pak se mohou obrátit na soud nebo raději pověřit právníky, pro které je právě podobné odškodňování rutinou. Kteří vědí, jak na to, a daleko rychleji a snáze dosáhnou úspěchu. A navrch si účtují provizi za své služby pouze v případech, kdy pro své klienty odškodné skutečně vymohou.
A proto je často žádoucí nespoléhat na své síly a v případě problémů se obrátit rovnou na ně. Protože u nich člověk získá odškodnění – má-li na něj nárok – snáze a bez rizika. A kdo by si komplikoval život, když nemusí, že?